Woldřich Jan Nepomuk
prof. PhDr. Jan Nepomuk Woldřich
(1834 - 1906)
J.N. Woldřich v bodech:
- * 15.6.1834 Zdíkov – † 3.2.1906 Praha
- geolog, paleontolog, archeolog, učitel
- studium přírodních věd ve Vídni
- profesor geologie a paleontologie na FF české UK v Praze
- hojná publikační činnost
- vytvořil vývojové schéma přírody a zvířeny pleistocénu a holocénů, později také samostatné pojetí a systém čes. pravěku
zaměstnání:
- od r. 1859 suplent na gymnáziu v Přerově,
- 1862–1869 učitel v Banské Štiavnici, v Salzburgu,
- 1893–1905 profesor Akademického gymnázia ve Vídni,
- 1893–1905 profesor geologie a paleontologie na FF české UK v Praze a (její děkan v letech 1899–1900)
odborné a zájmové organizace:
- 1894 - 1. předseda České společnosti zeměvědné,
- 1895 - Česká společnost nauk,
- člen České akademie pro vědu, umění a slovesnost
zájmy:
- zájem o pleistocénní geologii, paleontologii, archeologii,
- tzv. zemědělský pravěk (jihočeská oblast) - mohyl. výzkum na Hlubocku a Vltavotýnsku (1882–1890)
archeologické výzkumy:
- jeskyně v Sudslavicích, Moravském a Českém krasu, Šipka,
- Horní a Dolní Rakousko,
- výzkum v Jenerálce u Prahy (1895–1899).
JAN NEPOMUK WOLDŘICH se narodil r. 1834 ve Zdíkově na Prachaticku a po maturitě na piaristickém gymnáziu v Českých Budějovicích pokračoval na vídeňské universitě studiem přírodních věd. Vzdělávání zakončil získáním doktorátu filosofie r. 1859 a od té doby působil jako profesor na středních školách v Prešově, v Banské Štiavnici a v Salzburku. Po 10 letech dosáhl definitivy a až do r. 1893 pak působil na akademickém gymnasiu ve Vídni. Pro střední školy napsal Rukověť zoologie, ale také Tělovědu člověka. Hlavními obory jeho vědecké činnosti byly geologie, paleontologie a paleoantropologie. Je v tomto oboru autorem dodnes uznávané vysokoškolské trojdílné učebnice Všeobecná geologie se zvláštním zřetelem k zemím koruny české. Přestože vystudoval a také vyučoval přírodní vědy, zajímal se dr. Woldřich již od mládí o historii a archeologii svého rodného kraje. Právě archeologie se mu nakonec stala hlavní životní náplní i oborem, v němž nejvíce vynikl. Svými archeologickými výzkumy přispěl nemalou měrou k poznání pravěkého osídlení jižních Čech, především svého rodného Českobudějovicka, okolí Týna nad Vltavou, Vodňan, Strakonic, a Písku. Proslavil se svými nálezy pleistocénní zvířeny u Sudslavic na Volyňsku, z cihelen v okolí Prahy a středních Čech a z jeskyní Moravy. Jednu z nejzajímavějších lokalit mladšího paleolitu v Čechách nalezneme v blízkém sousedství Trojské kotliny. Je jí známá bývalá Baráčkova cihelna na Jenerálce. Tady učinil v roce 1895 prof. Woldřich nejdůležitější objev, když tu objevil část mladopaleolitického sídliště - zbytky ohnišť a popelovitou vrstvu s rozbitými kostmi zvířat (mamut, nosorožec, tur, kůň, sob) a velkou kolekcí 414 kamenných nástrojů. Tady i v dalších českých, dolnorakouských a později i švýcarských hliništích nalezl v pozůstatcích popela z doby bronzové zbytky koster a lebky tzv. psa popelištního Canis familiaris intermedius (Woldřich), který nese jeho jméno. Nemuselo by nás to zajímat, kdyby od tohoto psa nebyla odvozena celá pestrá a početná skupina loveckých psů. Zejména chovatelé dalmatinů na tuto skutečnost odkazují.
Společně s knížetem Adolfem Josefem ze Schwarzenbergu probádal Woldřich na sklonku 19. století celou řadu nalezišť na Hlubocku, kde se snažili získat doklady o dávném pobytu člověka. Do této doby se řadí především výzkumy hradišť na Blatné a Hradci a mohylových pohřebišť kolem Kostelce, Poněšic, Purkarce, Munic či ve Staré oboře. Významně se podílel na studiu diluviální fauny jižních Čech, paleolitu Čech a problematice megalitických staveb u nás. Jako první u nás dokazoval, že většinou tyto útvary nejsou žádnými záhadnými stavbami, ale mají vesměs přírodní původ. Výsledky své práce publikoval v archeologických a přírodovědných časopisech ve Vídni, některé články i u nás, hlavně v Památkách archeologických, Českém lidu a Poutnících. Jeho nejdůležitější prací je 5 dílů Beitrage zur Urgeschichte Böhmens (1883-1893).
Roku 1893 byl Jan Nepomuk Woldřich jmenován mimořádným profesorem geologie a paleontologie na Karlově univerzitě v Praze a o šest let později se stal tamtéž řádným profesorem. Působil tu až do roku 1905, kdy se vzdal pedagogické činnosti a chtěl se věnovat zpracování archeologického materiálu. Rok nato však zemřel.
Autor: Libor Vykoupil
A jak hovoří o panu profesorovi Ottův slovník naučný...
Woldřich Jan Nepomuk,
český geolog a paleontolog. 1894 první předseda České společnosti zeměvědné. Zabýval se paleontologií kvartéru, archeologií a paleoantropologií, objevil mnohé pozůstatky pleistocenní zvířeny v Čechách a na Moravě.
Woldřich: Jan Nep., geolog a archaeolog čes. (* 15. čna 1834 ve Vel. Zdíkově – † 3. ún. 1906 na Král. Vinohradech). Studoval gymn. v Č. Budějovicích a přirodní vědy na universitě vídeňské. Od r. 1859 působil na středních školách v Prešově na Slovensku, ve Šťávnici, Salcpurce a v l. 1869 až 1893 na akad. gymnasiu ve Vídni; r. 1893 povolán za ř. professora geologie a palaeontologie na čes. universitu, na které působil až do r. 1905. Vědecká činnost W-ova jeví se hlavně ve dvou směrech: geologicko-palaeontologickém a praehistoricko-anthropologickém; v onom zanechal četné práce jednající o geol. poměrech svého působiště, dále o geol. poměrech Pošumaví. Zvlášť záslužné jsou práce W-ovy o diluviu. Jím objevená diluviální zvířena ve dvou rozsedlinách prahorního vápence u Sudislavic na Volyňce poskytla mu materiálu k vědeckému zpracování neobyčejně bohatého, podobně i četná naleziště dolnorakouská a později v okolí pražském, kde zvláště v cihelně Bulovce v Košířích objevil typickou a četnou stepní faunu a v cihelně na Jenerálce bohaté zbytky práce a sídliště člověka starší doby kamenné. O celém směru vědecké činnosti W-ovy nabudeme nejlepšího názoru z jeho prací vědeckých, z nichž hlavni uvádíme: Die Lagerungsverhältnisse des Wienersandsteins auf der Strecke von Nussdorf bis Greifenstein (1859); Beiträge zur Kenntnis d. geol. Verhältnisse der Stadt Olmütz; Hercynische Gneissformation bei Gross-Zdikau im Böhmerwalde; Ueber eigentümliche GraphitConcretionen aus Schwarzbach in Böhmen a j. vesměs ve spisech říšsk. geol. ústavu uveřejněné; Diluviale Fauna von Zuzlawitz im Böhmerwalde (Sitzb. d. kais. Ak. d. Wiss., Víd., 1880 – 03); Diluvialní fauna u Sudslavic v Šumavě (Kr. č. sp. nauk, 1880 – 03); Ueber Caniden aus dem Diluvium (Denkschr. der kais. Akad. d. Wiss., Víd., 1880); Beiträge zur diluvialen Fauna der mähr. Höhlen (Verh. d. k. k. geol. R.-Anst., 1880 – 81); Beiträge zur Geschichte des foss. Hundes nebst Bemerkungen über die Lössbildung (Mitth. d. Anthrop. Ges., Vídeň); Beiträge zur Fauna der Breccien und anderer Diluvialgebilde Oesterreichs mit besonderer Berücksichtigung des Pferdes (Jahrb. d. k. k. geol. R.-Anst., 1882); Diluviale Arvicolen aus den Stramberger Höhlen in Mähren (Sitzber. d. kais. Akad. der Wiss., Víd., 1884); Diluvialní hraboši z jeskyň moravských (Kr. č. sp. nauk, 1884); Beiträge zur Urgeschichte Böhmens (Mittheil. d. Anthropolog. Ges., Víd, 1884 – 92); Diluvialní nálezy v Prachovských skalách u Jičína (Kr. č. sp. n., 1887); Diluviale europäische und asiatische Säugethierfauna, na základě zanechaných poznámek akademika J. F. Brandta (Mémoires de l'Acad. impér. d. scienc. St. Pétersbourg, 1887); Ueber diluv. Fauna der Höhlen bei Beraun (Verh. d. k. k. geol. R.Anst., 1890); Geologické příspěvky k otázce o posledních kontinentalních změnách evropských (Rozpr. Č. Akad., 1892); Fossilní zvířena Turské Maštale u Berouna a rozsedliny louvernénské ve Francii (t., 1893); O fossilním kozorožci z Čech a z Moravy (Kr. č. sp. n., 1894); Ueber die Gliederung der anthropozoischen Formationsgruppe Mitteleuropas, s přehledem v české řeči (Kr. č. sp. nauk, 1896); Fossilní Fauna stepní Košířské Bulovky u Prahy a její geologicko-fysiograficky význam (Rozpr. Č. Akad., 1897); Přehled fauny obratlovců z » Českého massivu « za éry anthropozoické (Kr. č. spol. nauk, 1897, s podrob. seznamem spisů W-ových do t. roku); Tábořiště diluvialního člověka a jeho kulturní stupeň v Jenerálce u Prahy a v několika dalších nalezištích českých (Rozpr. Č. Akad., 1900); Geologické studie z jižních Čech. I. Oblasť horní Nežárky. II. Údolí Volyňky na Šumavě, společně s Jos. W-em (»Arch. pro přírod. výzkum Čech«, 1898 a 1903). Zvláštního ocenění zasluhují W-ovy studie o množství vody do půdy vnikající (»Landw. Wochenbl. d. k. k. öst. Ackerbauminist.«, 1871, a »Zeitschr. d. österr. Ges. f. Meteorologie«, 1871) a činnost jeho jako referenta státní centrály pro zemětřesení (zprávy ve spisech Č. Akad. a j.). Ze spisů paedagogických známa jest W-ova Rukověť zoologie pro vyšší třídy stř. škol; Tělověda člověka a zvlástě veliká Všeobecná geologie se zvl. zřetelem k zemím koruny České, dokončená krátce před smrtí autorovou. Vědecké snahy W-ovy byly uznávány od mnohých vědeckých společností, jež ho jmenovaly členem, jako anthropologické společnosti ve Vídni a Paříži, c. k. říšský geolog. ústav ve Vídni, spolek přírodozpytcův a ethnografů v Moskvě, Král. česká spol. nauk v Praze, Česká akademie a j. Mimo to byly zásluhy jeho uznány propůjčením zlaté medaille pro vědu a umění, kr. srbského řádu sv. Sávy a jmenováním dvorním radou. Životopisy: Jar. Perner v »Almanachų České akad. (1907); J. V. Želízko v »Osvětě«, 1906, autobiografie v »Živě«, 1899.
Zdroj: http://leccos.com/index.php/clanky/woldrich-,jan-nepomuk